DEVĚT TANTRICKÝCH POZIC
Ing. Igor Samotný

Mystický příběh o znovuobjevení ženství

Stáhněte si mystický příběh, který otevírá cestu k podstatě ženství. 

Přečtěte si příběh o bájném tantrickém cvičení Mohendžodáro a o současné tantrické józe pro ženy.

Příběh, který zachycuje skutečné události, rozhovory, učení a mistrovský trénink zakladatelky MUDr. Moniky Sičové.

Vězte, že všechna místa příběhu jsou reálná, všechny osoby jsou skutečné, všechny rozhovory odpovídají skutečnosti... 

Prožijte příběh Mohendžodáro, který ovlivnil již stovky žen. 

Jsem Evropanka. Vystudovala jsem několik škol, ale přesto mám pocit, že nerozumím svému životu. Cítím, že nerozumím sama sobě, že nerozumím tomuto světu a že nerozumím tomu hochovi, se kterým zrovna chodím. Nerozumím rodičům. Nerozumím si se svým zaměstnavatelem, nerozumím si s touhle prací, nerozumím si s lidmi vůbec.

Ale někdy je to opravdu skvělé … ale vlastně to není vůbec skvělé. Já ani sama nevím. Mám velké puzení, nedokážu vydržet na jednom místě, potřebuji někam odjet. Nedokážu vydržet v tomhle městě, nedokážu vydržet v tomhle státě, nedokážu vydržet na tomhle kontinentě. Začínám utíkat. Tuším, že utíkám sama před sebou.

Zkouším žít několik měsíců v Mongolsku, v zapomenuté krajině v poušti. Potkávám krásné lidi, líbí se mi jejich bezčasovost, hlavně se mi líbí, že si s nimi nemusím o ničem povídat. Možná jsem byla v minulém životě nějaký mongolský šaman. Dodnes cítím něco takového. Ale teď se cítím velmi prázdná a nenaplněná. Často mám dojem, že jsem muž, dokonce si často přeji být mužem.

O rok později mě další puzení vede do Indie. Tam se děje probuzení ze sna. Indie je země, která chystá překvapení na každém kroku.

První šok je v Oshově ašramu v Puně nedaleko Bombaje. Oshův ašram je místo, kde se potkává velké množství lidí z celého světa. Meditují zde, dělají přírodní léčbu, rozvíjejí svůj talent a svoji osobnost. V Oshově ašramu je neuvěřitelná koncentrace krásných a mladých žen na jednom kilometru čtverečním. Dávám se s nimi do řeči a snažím se přijít na to, odkud se bere jejich krása.

Zároveň dělám Oshovy meditační terapie, studuji hara masáž a seznamuji se s prostředím. 

Druhý velký šok zažívám při setkání s jednou zvláštní ženou. V Oshově ašramu probíhá velké množství programů, ale zajímavé je to také v podhoubí kolem ašramu. Celá čtvrť žije čilým duchovním životem. Jedno z míst, kde se lidé potkávají, je German bakery, volně přeloženo „německá pekárna“, ale je to něco mezi fast food, čajovnou a kavárnou. Je to zároveň místo, kde se spontánně inzerují různé duchovní akce.

Zajímá mě inzerát: „Ženy, probuďte se! Cvičení Mohendžodáro“. Inzerát je opatřen telefonním číslem. Volám tam a ozývá se mi Amba. Říká, že mám přijít večer do German bakery a že už o mně ví. Ptám se, jak o mně ví, a odpovídá, že mě prostě cítí.

V German bakery sedí proti mně krásná Indka v sárí. Cítím mrazení po těle. Neuvěřitelně mě přitahuje. Působí jako laskavá, moudrá a ženská. Jsem podivně vzrušená, trochu sexuálně, trochu emocionálně, trochu duchovně.

„Kolik ti je let?“ ptá se mě.
„Dvacet pět.“
„Vypadáš spíš jako nějaký muž kolem čtyřicítky.“
„To jsi mě nepotěšila.“
„Nejsem od toho, abych tě těšila, jsem tady od toho, abych tě probudila.“
„Probudila? Co to znamená?“
„Podívej, tvůj základní problém je, že jsi ztratila všechny své ženské vlastnosti.“

Všechny určitě ne, některé ženské vlastnosti jsou mi však nepříjemné.

„Jako že nejsem ženská?“ ptám se dotčeně.
„Nejsi. Jsi muž v ženském těle.“
„Jak to můžeš tak říci?“
„Prostě tak to je. U vás v Evropě vy ženy ztrácíte svoji vnitřní ženu, protože bojujete s muži.“
„Já mám spíše pocit, že muži ustupují ze svých obvyklých pozic a ženy mají potřebu je nahradit.“
„To je totéž. U nás v Indii máme jiný problém. Ženy jsou tak potlačené společností, že se ve skutečnosti o ně nikdo nezajímá. Jsou to dva druhy otroctví.“

Přehání.

„Čemu říkáš vnitřní žena?“
„To je tvůj vztah k sobě samé jako k ženě, ale zevnitř.“

Myslí tím, že mám být vůči sobě mateřská.

„Já si nemyslím, že bych neměla ženské vlastnosti,“ hájím sama sebe.
„Máš kluka, který by tě opravdu miloval?“
„Vlastně ne.“
„Miluješ své tělo?“
„Nevím, to je divná otázka.“
„Prožiješ každý den něco pěkného?“
„Myslíš jako v nějakém slaďáku?“
„Měla jsi dneska orgasmus?“

Chce mě tou otázkou ohromit, ale jsem ráda, že je přímá a konkrétní. Měla ona dnes orgasmus? Bude tantra hlavně o orgasmech? Vyvolává to ve mně strach, že tantrička je vlastně děvka.

„To je dost impertinentní.“
„Určitě ne,“ kategoricky prohlašuje Amba.
„Vidíš tamtoho amerického křiklouna? Uměla bys ho zklidnit?“
„Ne, a ani s ním nechci mít něco společného.“
„Nejsi žena. Tvé ženské vlastnosti jsou potlačeny, a proto nemůžeš být šťastná.“

Ano, je to zoufalé, částečně má pravdu, ale na druhou stranu, proč by to musela být pravda, každý je přece jiný.

„Co bys dělala ty?“

Amba vstane, stoupne si těsně k tomu otravnému chlapovi, chvilku tam stojí, Američan jí cosi říká. Amba ho pak hladí po obličeji. Vrací se zpátky, za chvíli Amík donese ginger lemon tea - zázvorový čaj s citrónem. Amík se tváří docela úslužně.

„Co jsi mu řekla?“ ptám se zvědavě.
„Nic, chovala jsem se jako žena.“
„Jak jako žena?“
„Tomu nemůžeš rozumět. Prostě jsem cítila, prožívala a přijímala jej jako svého syna. Vytvořila  jsem s ním sice krátký, ale intimní vztah. Pozvala jsem jej k sobě, ke svému srdci.“

Aha, takže to zase mám být já a ne ten muž, kdo má něco udělat. Ostatně, proč mám být blízká někomu, kdo je mi protivný. To je přetvářka.
Její odpověď mě vzrušuje, ne, vlastně mě vůbec nevzrušuje.

„Intimita je přece něco posvátného,“ říkám trochu vyčítavě.
„Nemluv tak. Tvoje čistá intimita je největší ženskou zbraní. Je to schopnost přijímat každého, jaký je. Pozvat k sobě dovnitř neznamená to, že se máš s každým vyspat, to vůbec ne, ale každý si zaslouží, abys s ním vytvořila hlubší citový vztah. Pak je intimita skutečně posvátná, protože slouží hlubšímu setkání mezi lidmi.“
„Já s tebou nesouhlasím. Takový intimní vztah po mně nemůžeš chtít s každým.“

Brala bych intimní vztah jen s lidmi, co mi mají co říci.

„Nechci. Nejdříve potřebuješ mít intimní vztah se sebou. Potřebuješ mít vztah se svojí ženou,
potřebuješ se stát intimitou.“

Nechci přijmout, co mi Amba povídá, připadá mi to jako z jiného světa. Amba cítí, co si v té chvíli
myslím, cítí moji rozpačitost, cítí moji nedůvěru.

„Co děláš zítra?“ ptá se.
„Dokončuji terapii No mind v Oshově ašramu.“
„To ti chválím, ta je skutečně výborná. Taky jsem Oshova sanjásinka. Přijala jsem ho také za svého mistra a dělala jsem všechny možné skupiny. Myslím, co děláš večer, po bílých róbách?“

Bílé róby je večerní setkání s meditacemi a Oshovými promluvami.

„Nic zvláštního.“
„Tak přijď, budeme cvičit otevírací ásanu z Mohendžodára.“
„Co to je?“
„To je posvátné cvičení tantrické jógy určené pro ženy. Mohendžodáro je staré město kolem řeky Indu. Víš, že to město bylo mnohokrát pobořeno záplavami a znovu bylo postaveno do své původní podoby? Byla to tradice. Hodnotné věci se udržovaly ve své původní podobě. Co nemělo smysl, odnesla voda, co mělo smysl, bylo znovu postaveno.

Takhle je to i s naším ženstvím. Je to veliká hodnota, ale přicházívá velká voda a poboří naše vnitřní hráze. Znovu musíme stavět náš ženský chrám...“

Už teď tuším, že to bude dřina. Jak si však může být tak jistá, vnitřní svět člověka je tak složitý.

„Jaký je mezi námi rozdíl?“ ptám se.
„V tom, že já jsem vědomá žena, nemusím se ptát, jak má vypadat můj život. Nemusím hledat svoji vnitřní ženu, chovám se žensky, a když je potřeba, znovu postavím své Mohendžodáro. Znovu se vrátím k sobě, ať přijde jakákoliv velká voda. A v životě je toho spousta. Muži odcházejí a přicházejí, objevují se nemoci, úmrtí v rodině, děti mají úrazy.“

Zjednodušuje.

„Máš děti?“ ptám se.
„Ano, mám.“
„Mnoho Oshových sanjásinek nemá děti.“

Jasně, protože kdyby měly děti, neměly by tolik času na meditace a na chlapy.

„Já mám. Děti patří k životu. Je to důležitá etapa pro ženu. Nejsem jenom Oshova sanjásinka, ale hlavně jsem žena, jsem sama sebou. Také jsem tantrická kněžka.“
„Vypadáš docela moderně.“
„Jistě, nepředstavuj si nic filmového. Prostě s ženami cvičím Mohendžodáro a umím se vcítit do člověka, do jeho tužeb, do jeho potřeb, do jeho vědomí i nevědomí.“
„Kolik je ti let?“ ptám se. „Vím, že se nesluší ptát se ženy na její věk.“
„Mně to nevadí. Sedmdesát čtyři.“

Polívá mě horko. Amba určitě nevypadá na sedmdesát čtyři let. Kdybych necítila opravdovost v tom, co říká, tak bych ji podezřívala z toho, že se dělá zajímavou.