Mysl a schopnost prožívat
Mysl ovlivňuje naši schopnost prožívat. Jestliže neumíme mysl vypnout, pak neumíme ani prožívat. Mysl blokuje prožitek.
Mysl blokuje prožitek.
Prožívat se z hlediska mysli učíme tak, že nabubřelou mysl čistíme, že se učíme mysl vypínat a k tomu byla vynalezena celá řada terapií na meditačním základě. Obecně hovoříme o tzv. technikách „NO-MIND“, technikách „NE-MYSL“.
Mysl a prožitek jsou tak velké a jednoznačné polarity, že můžeme říci: „Čím více mysli, tím méně prožitku a čím méně mysli, tím více prožitku“.
Mysl a prožitek jsou polarity.
Za normálních okolností, je-li člověk vyrovnaný, umí používat mysl s prožitkem a umí prožívat i s lehkým zapojením mysli. Příkladem může být spontánní psaní. Autor prožívá nějakou událost a zachycuje ji do slov. Z hlediska slova a psaní se jedná o práci s myslí, z hlediska obsahu se jedná o zachycovaný prožitek. Jiným oblíbeným příkladem jsou předscény Voskovce a Wericha, které byly jako součást divadelního představení částečně připravené a částečně improvizované. Werich sám říkal, že cítil takový stav, že vlastně nevěděl, co říká. Byl tak napojený na publikum a na tu momentální přítomnost, pamatoval si kontext promluvy a přitom vlastní slova se vyjadřovala sama. On si neuvědomoval, že by je říkal.
Werich: „Ucho se diví, co ta huba říká.“
Jinými slovy, během téže akce zapojoval prožitek, intuici a v tomtéž okamžiku zapojoval mysl. Jedná se o takový ideální stav, říkám mu „zlatý stav“ nebo „stav zlatého řezu“.
Jiný název pro tento zlatý stav je „řízená improvizace“.
Řízená improvizace je zlatým stavem člověka.
Řízená znamená, že člověk se na svůj život připravuje, zdokonaluje své schopnosti, v případě tvůrčí činnosti se snaží dozvědět co nejvíce o tématu, v případě nějaké významné lidské události se snaží dozvědět co nejvíce o tom, jak se má v takové situaci člověk zachovat.
Řízená znamená, že se člověk tak, jak může, dopředu na vše připraví.
Improvizace znamená, že až přijde ten čas, kdy se člověk má projevit, kdy má na místě tvořit nebo vyřešit životní situaci, tak odhodí veškerou přípravu a otevře se přítomnosti, tomu, co je tady a teď a aniž by o to usiloval, tak improvizace spojí všechny síly a všechny informace k tomu momentálně nejlepšímu řešení.
Kdybychom se dopředu nepřipravovali, tak improvizace nemá z čeho čerpat, nemá co propojovat. Příprava dopředu znamená shromáždění veškerých dovedností, možností a informací.
Kdybychom v přítomnosti neimprovizovali, tak budeme postupovat podle mrtvého modelu, nevyužijeme to, co nabízí situace sama. Například, když se máme domluvit se svým partnerem na něčem důležitém, tak teprve vlastní debata přináší poslední názory našeho partnera. Jiný příklad: můžeme si naplánovat dovolenou třeba do exotické země a nebo do zajímavé části naší republiky a stane se nám, že když tam přijedeme, tak máme jiné touhy. Jednou jsme unaveni, jednou jsme nadšeni, potkáme nové přátele, o nichž jsme nevěděli, takže na místě samém si dovolíme prožít naši dovolenou trochu jinak než podle předchozího plánu.
Improvizace je důležitá také proto, že my sami se měníme. V době plánu, v době, kdy plánujeme, žijeme něčím, v době realizace tohoto plánu, můžeme už žít něčím jiným.
